Ohlasy trenérů

Aleš Tomášek (trenér HK Jestřábi Prostějov): Zhodnotit zápas je pro mě to nejhorší, co po mně můžete chtít. Nejlepší v dnešním zápase byli z prostějovské strany diváci, protože z naší strany bylo vidět hodně chyb. Před zápasem jsme si dali nějaké taktické pokyny, protože nebylo příliš času to natrénovat a měl jsem za to, a pořád si to myslím, že v Prostějově jsou natolik inteligentní hráči, aby dokázali pokyny plnit. Bohužel je to pro mě trošku zklamání, protože taktiku, kterou jsme s asistentem určili, hráči vůbec neplnili a dělali si, co chtěli, nebo lépe řečeno, to co nechtěli. Přiznejme si, že na druhou a třetí třetinu se nedalo moc dívat. Vypadá to, že nás čeká ještě hodně práce a nějaké ty změny a snad to pak půjde nahoru. Teď už si nemyslím, že by to bylo jen v psychice, celková koncepce hokeje, kdy si hráči jezdí, kde chtějí, není vůbec dobrá.

Samostatnou kapitolou pak byla hra obrany, protože my jsme žádnou obranu neměli. Jediný z obránců, kdo trochu slušněji zahrál, byl Jiří Paška. Ale nejde jen o obránce, protože obrana je celá pětka, takže nemohu vinit jen obránce. Pokud neobsadíte soupeřovy útočníky a obránce, dochází k přečíslení a toho tam dnes bylo hodně. Pořád byla někde mezera, pořád byla někde chyba, potom jeden zaskakuje za druhého, hráči padají, chyby navazují na sebe a je to hotový blázinec. A přesně to jsme na ledě viděli.

Hodonín hraje kompaktněji, vědí, co mají dělat, my vracíme puky, které nám pak přeskočí, soupeř nám jej sebere a už je v tom zmatek. Kotouč se hraje u nás ve třetině a jeden z hráčů už stojí na útočné modré čáře, prostě celá hra je taková rozháraná a nemá hlavu a patu. Na tomto musíme hodně zapracovat. Hráči musí dodržovat taktické pokyny, a kdo je dodržovat nebude, ten nebude hrát, jiný metr na to nemám a jinak než na nacvičené situace a pokyny se hokej hrát nedá. Klidně budu hrát jen na dvě pětky, ale s hráči, kteří plní pokyny. Druhá liga má dnes slušnou úroveň, není tam velký skok od ligy první, ale v první lize, a to nemluvím o extralize, se hraje ortodoxně a každý má své místo. Kdežto my to hrajeme živelně. Jeden hráč sebere kotouč a jede s ním do pěti hráčů, takhle se to přece dnes nedá hrát. To kdybychom si tam stoupnuli my tři v botách, tak nám taky neujede, tak proč by měl jezdit do pěti hráčů.

Klasickým příkladem naši hry byla chyba Romana Hloucha před čtvrtým gólem, taková chyba se stane. Nicméně vyplynula už z chyb, které jsme dělali v pásmu. Obránce to dal na křídlo hráči, který se s tím bál vyjet ven a dával mu přihrávku zpět, což je to nejjednodušší, ale taky nejstupidnější. Obránce to pak rozehrává na centra, a místo aby potáhli hru dopředu za modrou čáru, centr to vrací zpět obránci. Z těchto situací jsme soupeři nabídli takové čtyři góly. Proboha kdo ty hráče tuhle hru učil, nebo kde k tomuhle přišli? Přece když dostanu puk u mantinelu, tak jedu na zteč soupeřovy brány.

Do Prostějova jsem šel proto, že je zde záruka toho, že hokej by měl jít nahoru. Je tu na dobré úrovni mládež a v žádném případě neodepisuji ani mužský tým, ale bude s ním hodně práce. A také kvůli divákům, přestože nás dnes posílali do práce, jsou velmi dobří. Klobouk dolů před nimi, snad nás úplně nezatratí a příště přijdou zase.