Šestý zápas semifinálové série mezi našim týmem a Vsetínem začal za mohutné podpory téměř tří a půl tisíce fanoušků. Do branky hostů se poprvé v sérii podíval Tomáš Vošvrda, kterého hned po dvou a půl minutách naše druhá lajna přivítala na ledě třemi střeleckými pokusy. Chvíli na to už se ale valaši řítili na druhou stranu, kde proti střele Holce z mezikruží předvedl jistý zákrok Jarda Pavelka. Pak už jsme ale byli aktivnější zase my, tvrdými střelami se prezentovali Illéš, Slanina a Jáchym. Poslední jmenovaný byl vstřelení gólu nejblíž, jeho střela ale nakonec skončila na pravé tyčce Vošvrdovy branky. V polovině prvního dějství byl na dvě minuty za krosček vyloučen Robin Staněk. Už to vypadalo, že hru v oslabení přečkáme bez úhony, v poslední vteřině Staňkova trestu ale střelou z mezikruží otevřel skóre zápasu Jiří Říha. Po tomto gólu hra nabrala rychlý spád a puk se často velmi rychle stěhoval z jedné strany kluziště na druhou. Více střeleckých pokusů si vypracovali hosté, které vstřelená branka nabudila a chtěli svůj náskok zvýšit. Proti byl ale Jarda Pavelka, který zelenožlutým další branku nedovolil. V závěru třetiny se o vyrovnávací gól do šatny snažili Pěnčík a Hašek, prosadit se ale neodkázali, a po dvaceti minutách tak Vsetín vedl o jednu branku.

Vsetín se hned po startu prostředního dějství snažil navýšit svůj náskok, z útočných akcí ale nakonec vzešlo jen pár triviálních nahození na branku. Chvíli na to nechal své ofenzivní choutky vyniknout obránce Martin Pěnčík, který si z vlastního pásma vybruslil na osu hřiště, odkud prověřil brankáře Vošvrdu. V dalších minutách se hráčům Vsetína podařilo sevřít ty naše v pásmu před Pavelkou a postupně se puk za jeho záda snažili dostat Bláha, Jenyš a Sihvonen, nikdo z trojice valachů ale své počínání nezakončil úspěchem. To platilo i o střele Ostřížka, který dostal nabito do prostoru mezi kruhy. V polovině utkání se první přesilovky v zápase dočkal také náš tým. Největší šanci měl v početní převaze Filip Jansa, který se s Vošvrdou utkal v souboji jeden na jednoho. Jako vítěz z tohoto duelu vzešel brankář Vsetína, skóre se tak neměnilo. Plné ruce práce měl gólman Vsetína i nadále, dusno mu na brankovišti svými střelami dělaly snad všechny naše pětky. Ty stupňovaly tlak na soupeře urputným tempem a všechno to vyvrcholilo v poslední vteřině druhé třetiny! To Honza Bartko našel hokejku svého spoluhráče Kuby Illéše, který se snad i na naléhání tribun našeho stadionu vší silou opřel do rány, která zapadla přesně k zadní tyčce Vošvrdovy svatyně. Po čtyřiceti minutách tak bylo vyrovnáno!

Naši hráči vstoupili do poslední třetiny zápasu namotivováni Illéšovým gólem. Tomu puk do podobné pozice, ze které vyrovnával, předložil Martin Pěnčík. Tentokrát ale náš obránce trefil pouze clonícího Hryciowa. V pětačtyřicáté minutě se naším stadionem neslo jméno „Jarda Pavelka,“ který předvedl naprosto fenomenální zákrok lapačkou a ve vyložené šanci vychytal Romana Půčka. O minutu později se k puku v rohu našeho obranného pásma dostal Ondřej Smetana. Kotouč si od něj našel cestu do našeho před brankového prostoru, kde trefil nohu Daniela Maláka, od kterého se puk nešťastně odrazil do naší brány. S nepříjemnou situací našemu týmu pomáhali fanoušci, kteří hokejisty v bíločervených dresech bez ustání hnali kupředu. Sledovat na oplátku mohli neúnavný boj o vyrovnání, po kterém sahal čtyři minuty před koncem Honza Maruna. Rozezvonil však jen tyčku za Vošvrdovými zády. S častějším a otevřenějším útokem si cestu naší otevřenou obranou proklestil Pavel Klhůfek, který ujížděl sám na Pavelku. Po střetu s ním se puk klouzal směrem k naší bráně, zastavil se ale, podobně jako na druhé straně, o tyčku. Čtyři vteřiny před závěrečnou sirénou se všem přihlížejícím zastavil dech. Matouš Venkrbec měl na ose hřiště dost prostoru ke střele, k níž se také odhodlal. Puk ale do třetice v zápase jenom cinkl o brankovou konstrukci hájenou gólmanem Vsetína a odrazil se do rohu, kde zůstal do sirény, která kromě konce zápasu ohlásila také konec naší sezóny.