Letošní play-off za Jestřáby Vás stálo nejpíš hodně fyzických i psychických sil. Zažil jste někdy ve své kariéře náročnější období?
Sil to stálo určitě hrozně moc, protože se hrálo obden a pokaždé jsme to dotáhli na pět zápasů. V první lize se hrálo dva dny a dva dny bylo volno, takže je to také náročné, ale tam jsem toho tolik neodchytal.

Alespoň pro diváky byly vyřazovací boje velmi atraktivní. Ve všech deseti zápasech panovala úžasná atmosféra. Užili si play-off i hráči?
Od prvního zápasu vládla opravdu neskutečná atmosféra. Myslím si, že jak my, tak i diváci si to užili. Byl to vrchol sezony, na který jsme se všichni těšili. I fanoušci soupeřů byli skvělí. Hráli jsme se soupeři, na které chodí také spousta lidí. Hlavně doma to bylo ale neskutečné a nám to taky díky tomu na našem ledu naštěstí kromě jednoho zápasu vycházelo. Před našimi fanoušky určitě klobouk dolů.

Vypadli jste nakonec po smolné situaci, ostudu jste však určitě neudělali, favorizovaný Havířov se o postup musel velmi obávat. Nenakoplo vás to v kabině do další sezony? Neřekli jste si po tom, že se příští rok pokusíte dojít zase dál?
Ten gól byl fakt smolný. Byla to taková shoda náhod, nám se nepodařilo vyhodit puk, pak to bylo nastřelené do našeho obránce, pak do mě, propadlo mi to bokem, kde dojel další hráč. Byla to velká škoda a mrzelo nás to hodně, ale otřepali jsme se z toho, užili jsme si pak společnou akci. Já doufám, že nemáme splněno, myslím si, že to není všechno, na co ten mančaft má.

Byl to pocitově nejhorší gól, co jste v dosavadní kariéře dostal?
Byla to velká bezmoc. Loni s Přerovem to bylo něco podobného, kdy chvíli před koncem srovnal, ale tam přece jen následovalo ještě prodloužení. Ale když vidíte, že svítí devět sekund do konce, tak víte, že by to byla náhoda jako blázen, aby se vám podařilo vyrovnat.

Celá sezona se dá ale určitě hodnotit pozitivně.
V konečném součtu ano. Základní část byla víceméně taky dobrá, i když bylo pár zápasů, které se nám nepovedly. Nakonec jsme skončili čtvrtí, tak jak jsme chtěli a potom v play-off bylo moc pěkné, jak si to celé město užívalo. Nás to taky ohromně bavilo a na spoustě lidí bylo vidět, jak z toho byli nadšení. Měli jsme kladné ohlasy a bylo to fakt super.

Jaký mají nyní Jestřábi program?
Ti, co chodí do práce, tak chodí do práce. My, co trénujeme mladší kluky, tak pokračujeme v trénování. Po té naší oslavě jsme se po víkendu už nějak zařadili do normálního života.

Jak se Vám osvědčila role trenéra brankářů, budete v ní pokračovat i v budoucnu?
S těma klukama mě to taky opravdu bavilo. Pokud by nabídka byla a dalo by se to nějak skloubit, tak bych měl zájem v tom pokračovat i dál.

Nastupujete s číslem 94, proč jste si jej vybral?
V žácích jsem až do dorostu měl číslo 21, pak jsem měl 35, ale po sezoně, kdy jsem byl déle zraněný, tak jsem si vzal 94 s ní jsem byl ale pak zraněný ještě víc (smích). Nijak více jsem nad těmi čísly nepřemýšlel.

Na závěr, co byste práskl na kabinu?
Nejkrásnější kluk je rozhodně Ivoš Peštuka, to je naše modelka. Nejpozději ze všech vždy chodí David Šebek, vždycky když už jsme ostatní byli na ledu, tak jsme ho viděli, jak teprve jde do šatny (smích). Největší šoumen je určitě Radek Meidl. U něj je to opravdu tak, že co věta, tak to je bomba.