Navrátilce do sestavy Jestřábů Martina Piechu jsme se nejprve zeptali, jak dlouho se rozhodoval o svém návratu do Prostějova: „Rozhodování to nebylo příliš těžké. Měl jsem sice ještě nějaké nabídky z 1. ligy, ale já se rozhodnul vrátit na Hanou, i když můj odchod před rokem a půl byl takový všelijaký. K tomu se však už nechci vracet, je to pro mě již uzavřená kapitola. Do Prostějova jsem přišel zapomenout na své angažmá v Havířově a hlavně se pozvednout psychicky, protože to, co se dělo v Havířově, bych nikomu nepřál zažít. Prostějovu se sice také dvakrát nedaří, ale atmosféra je zde úplně jiná. Při mém rozhodování hrálo roli i to, že to mám blízko domů.“

Martin nám také prozradil, jak moc těžká je motivace k zápasům za klub, kde nefungují ani základní věci a který hráčům nevyplácí mzdy: „Řeknu vám, že nám vůbec nešlo o hokej. Jezdili jsme k zápasům s tím, že si jdeme pouze zahrát. Ne že bychom nechtěli, v tom problém až tak velký nebyl. Šlo hlavně o to, že hráči pořád nosili v hlavách nehokejové věci a s tím se prostě kvalitní hokej hrát nedá. Představte si situaci, kdy vám klub čtyři měsíce nevyplatí mzdu a vy máte živit rodinu, platit hypotéku, telefon a jiné běžné věci, za takové situace prostě nejde odvádět stoprocentní výkony na ledě. Vždyť my neměli ani hokejky, tkaničky do bruslí, izolačky…. Nebo třeba brusný kotouč na broušení bruslí, to snad dnes mají i kluby v krajském přeboru, my jej neměli. Pokud jsem nechtěl bruslit na tupých bruslích, musel jsem chodit ke svému známému, který mi je zdarma brousil. Prostě angažmá v Havířově by bylo na knihu,“ uzavřel své neveselé vzpomínky na hornický klub šikovný forvard.

Poté jsme se již vrátili k právě skončenému zápasu Jestřábů, na němž Martina nejvíce mrzelo, že vítězství nebylo tříbodové: „Je to škoda, ale musíme zapomenout a jdeme dál,“ burcoval. Také nás zajímalo, jak se zrodila vyrovnávací branka osm vteřin před koncem: „Trenér nám při time-outu nakreslil situaci, jak by si představoval, abychom po buly zahráli. Podařilo se a vyšlo to. Honza Matějka mi puk přihrál na brusli, já jsem zahlédnul Filipa Smejkala, podal jsem mu puk a ten to naštěstí pro nás trefil.“ Přestože utkání mu až tak úplně nevyšlo, v nájezdech si počínal nadmíru dobře, tři nájezdy, tři trefy do černého: „Proti Technice se hrálo hodně špatně, protože bránili ve čtyřech, v pěti, a to se těžko prosazujete. Mé tři góly ze tří nájezdů jsou tak trošku trochu paradox, protože v Havířově jsem dal ze čtyř nájezdů jeden gól. Dneska mi to ale vyšlo a já jsem za to vděčný.“

Z domácích trenérů se tentokrát pustil do hodnocení právě skončeného utkání Svatopluk Kosík, který na výkonu Jestřábů našel hned několik chyb: „Dostáváme zbytečně laciné branky. Znovu se tak stalo v oslabení, kdy hráči nepokryjí soupeře a zbytečně vyrážejí napadat do rohu, místo toho, aby drželi klasický čtverec. Pak se jim třeba nepodaří vybojovat puk a najednou tu máme pět soupeřů proti naší trojici. Z těchto situací pak padají zbytečné branky,“ zachmuřil se domácí kouč nad nešvarem svých svěřenců a pokračoval, na druhou stranu zase spotřebujeme strašně moc šancí na vstřelení gólu, když ani ty nejvyloženější šance nejsme schopni proměnit. Konkrétně v začátku dnešního utkání to byl tuším Lukáš Duba, který dostal ideálně puk před branku, ale pálil snad půl metru nad ní.“

„Velmi si cením jedné věci,“ pokračoval pan Kosík, „že jsme i zdánlivě ztracené utkání dokázali dotáhnout do vítězného konce, byť jsme bod ztratili. Je to známka toho, že tým má svoji vnitřní sílu, kterou jistě v dalších utkáních ještě ukáže.“ Pak domácí trenér pokračoval z trošku jiného soudku: „Je dobře, že máme již před koncem přestupného termínu tým sestavený. Ještě tedy chceme jednoho obránce, který se nám doufám podaří dořešit, ale v útoku již nemáme důvody cokoliv měnit. Hráči se tak mohou již sehrávat pro play-off, v nějž stále věříme. A to jak známo je již úplně jiná soutěž, která začíná od nuly a v níž může kdokoliv překvapit,“ pronesl s nádechem tajemna a lišáckým výrazem v očích trenér Svatopluk Kosík.