Jak my, tak fanoušci o Vás nemáme téměř žádné informace, mohl byste se nám trochu představit?

Jmenuji se Samuel Raymond, pocházím z Kanady a narodil jsem se 28. září 1986. Rok jsem hrál juniorskou ligu v Québecu, loni jsem hrál soutěž „Junior A“. Poté jsem měl hrát East Coast Hockey League za Dayton Bombers, ale moje, jak bych to řekl, nevlastní rodina, mi nabídla, že bych mohl přijet a hrát v Česku. Takže jsem se rozhodl to zkusit, abych získal zkušenosti a poznal nový styl hokeje.

Jaké tedy máte doposud s českým hokejem zkušenosti?

Je jiný, velice jiný! Zatím je pro mě docela těžké mu porozumět, ale pomalu se do toho dostávám, líbí se mi.

Do Prostějova jste tedy přišel z Uničova, je to tak?

Ano, správně. V Uničově jsem byl před měsícem a půl, možná dvěma měsíci. Zde pak mé služby nepotřebovali, takže mě poslali do Přerova a odtud jsem potom přišel do Prostějova. Prostějov se mi líbí, je to tu hezké, lepší, než jinde. Fanoušci jsou skvělí, tým, trenér, prostě všechno je tu super! Jinde to pro mě bylo těžké, protože mluvím anglicky, česky ještě moc ne. Tady ale nemám problém, jsou tu dokonce dva kluci, kteří umí docela dobře anglicky.

Nějaké přátele už jste si tu tedy našel?

Ano, dva Michalové (Rak a Novák – pozn. red.), to jsou moc fajn kluci, dobře si rozumíme. Pak je tu ještě jeden kluk ze Slovenska (Ján Skokan – pozn. red.), nemůžu si vzpomenout na jméno, nemám na ně moc paměť, který mi moc pomáhá s mou češtinou.

Jak dalece už tedy umíte nebo rozumíte česky?

Když jsem do Česka přijel, neuměl jsem ani slovo. Teď jich znám asi tak padesát šedesát. Vesměs jde o základní slova, jako levá, pravá, čau, ahoj a podobně. Snažím se ale naučit se víc. Hodně mi pomohlo se naučit vaši abecedu, teď už by to nemělo být tak složité.

A jaký máte zatím dojem z našeho města?

Miluju to tu! Sice jsem ještě neměl čas navštívit všechno, ale moc se mi zde líbí. Lidé jsou tady vstřícní. Co se týče stadionu, tak ten je jednoduše perfektní! Je tak trochu v kanadském stylu, jsou tu okna a led je čistě bílý. Je to opravdu jako v Kanadě, až na to, že tu máte víc místa na hru.

Který rozměr kluziště a herní styl vám tedy víc sedí?

Určitě ten váš. Mám rád více místa, máte pak čas nabrat rychlost, dává se více přihrávek. V Kanadě je hokej stísněný, samé střety, moc se nepřihrává, není na to prostor.

Zítra nastupujete ke svému prvnímu zápasu za Jestřáby, těšíte se?

Ano! Těším se na to už dlouho, trenér říkal, že zítra nastoupím, takže se už nemůžu dočkat!

Už víte, s kým a ve které formaci budete nastupovat?

To ne. Kouč je tu šéfem a on rozhodne. To se většinou dělá na poslední chvíli.

V neděli potom hraje Prostějov proti Přerovu. Jaký z toho máte pocit?

V první řadě chci zvítězit. Jsem už takový. Myslím si, že máme dobrý tým, který je schopen porazit kohokoliv, i Přerov. Doufám, že se to podaří.

Čeho byste s Jestřáby nejradši dosáhl, jaký je váš cíl?

Především se chci hodně naučit. To byl vždycky můj cíl. Jak už jsem řekl, v Prostějově je dobré mužstvo, máme tu kluky, kteří jsou schopni dávat góly. Bude pro mě ctí už jen to, že se budu moci dívat, jak hrají a zkusím se toho od nich naučit co nejvíc.

Děkujeme za rozhovor!

Já vám také! Prosím, pozdravujte ode mě fanoušky!