Martine tak po dlouhé pauze jsi konečně nastoupil do zápasu. Jak ses cítil?

Čekal jsem to horší po takové době, ale je ještě přede mnou spousta práce.

Čekání bylo asi velmi dlouhé, že?

No….bylo to nekonečné.

Můžeš už teď prozdradit, co ti přesně bylo?

Měl jsem natržený vnitřní postranní vaz v koleni.

A jsi už na 100% fit?

Vaz by měl být zahojený, ale mám za sebou jen 5 tréninků s týmem, a když jsem měl podobně zranění dřív, tak jsem trénoval 2 měsíce, než jsem šel do prvního zápasu, takže je potřeba stále koleno posilovat a trénovat kondici na ledě, protože na ledě je to úplně o něčem jiném, než na suchu.

Zápas se nám bohužel vůbec nepovedl. Čím to?

Bylo to celé bez zápalu z naši strany a nemohli jsme se do zápasu dostat. Škoda, že jsme neproměnili nějakou přesilovku, která by nás mohla dostat víc do hry.

Ty sis ovšem hned připsal asistenci u gólu Romana Vlacha. Je to alespoň malá náplast?

Náplast ani ne, na to vůbec nemyslím, snažím se maximálně koncentrovat na každé střídání, protože je tam strašně znát můj herní výpadek a chybí mi tam hodně herní automatismy, které jsem měl před zraněním.

Po repre přestávce jsme dali v základní hrací době 4 góly ve 3 zápasech. Co nám chybí v koncovce?

Řekl bych, že nám chybí větší tlak do brány a rozhodně častější střelba.

Ve středu vyrážíme opět ven, tentokrát do Litoměřic. Cíl je zřejmě jasný…

Každý zápas chceme vyhrát a to stejné platí pro zápas v Litoměřicích. Musíme zabrat a naplno bodovat.