Myslím si, že to bylo vydařené angažmá. V sezoně jsme, až na výpadek po první reprezentační pauze, hráli celkem dobře. Sezona tak byla celkem úspěšná. Se svým působením v Prostějově jsem spokojený i z osobního hlediska, ať už co se týče hry či z hlediska statistik. Velký podíl na tom měl pan trenér Přecechtěl, který mi pořád důvěřoval, i když se mi zrovna nedařilo. Bylo to fajn a prostějovská štace mi také pomohla pro druhou část sezony, kterou jsem odehrál ve Spartě. Chtěl bych za kus uplynulé sezony, který jsem strávil u Jestřábů, moc poděkovat celému prostějovskému týmu i prostějovským fanouškům. Těším se, až přijedu do Prostějova jako soupeř, protože se vrátím do parádního prostředí.

Působení v Prostějově Michalu Dragounovi pomohlo po fyzické i psychické stránce.

Jednak z hlediska fyzické připravenosti. Když jsem v Prostějově odehrál dvacet minut za zápas, byl jsem na náročný závěr sezony dobře nachystaný. A také mi prostějovské angažmá pomohlo z hlediska sebedůvěry. Jak už jsem říkal, tady mi velice pomohl pan Přecechtěl, který mi tu důvěru dal. Když jsem se pak vrátil do Sparty, přišel jsem tam jako sebejistější hráč.

Musím přiznat, že jsem měl asi desetizápasovou sérii bez bodu, takže jich klidně mohlo být víc. Ale celkově je pětatřicet bodů z pětatřiceti zápasů podle mě dobrých.

Očekávání byla určitě splněna. Do Prostějova jsem šel s tím, že nevím, co bude dál na Spartě. Hodně jsem v Prostějově nastupoval a byl jsem tak více na očích. Proto si mě pak sparťanští trenéři stáhli zpátky a znovu jsem hrál za Spartu.

Čekáme druhého kluka. První syn nyní chodí do školky, druhý se nám má narodit. Chci být co nejvíce doma s rodinou, protože rodina je pro mě na prvním místě. Z toho důvodu chci také příští sezonu odehrát blízko svého bydliště a v Prostějově tím pádem už hrát nemůžu. Rodina by se mnou v Prostějově být nemohla, na rozdíl od minulého roku, kdy za mnou dojížděla. Od Prostějova jsem dostal nadstandardní prvoligovou nabídku, ale bohužel jsem ji musel odmítnout. Stalo se tak z důvodů, které už jsem zmínil.

Michal Dragoun se zelenou helmou a oceněním pro nejúspěšnějšího hráče ve statistice Radegast Index. Foto: hokej.cz

Za titul bych ji vyměnil určitě, to je jasné. Ohledně té zelené helmy šlo spíš o osobní úspěch. Ovšem jsem šťastný, že jsem s ní mohl ve finále nastupovat. Jednalo se o individuální úspěch, kterým byla zhodnocena má práce v týmu Sparty. Za tu černou práci, kterou jsem odváděl a která obvykle není vidět, byla ta helma trochu takovou odměnou.

Jednoznačně to bylo zdraví, končili jsme se spoustou zraněných hráčů. A to jich ještě pět, šest nastupovalo tak, že by za normálních okolností nehráli. Doktor chodil po kabině s prášky proti bolesti. Když jsme došli do finále, měli jsme za sebou dvě těžké série se Zlínem a Plzní. Naopak Liberec těmito dvěma sériemi play-off prošel poměrně hladce bez zraněných hráčů.

Určitě mu zabránit šlo. Byl jsem zrovna na ledě a nestihl jsem dojet toho střílejícího hráče (útočníka Bakoše – pozn. red.). Už se hrálo dlouho a chyběly nám fyzické síly, protože jsme právě byli oslabeni o několik zraněných hráčů. Nechali jsme ho se rozjet, on vystřelil a blbě to tam zapadlo. Když jsem se na tu situaci zpětně koukal na videu, moc mě to mrzelo. V normální hrací době bych ho dojel a nadzdvihl mu hokejku, ale tady už jsem k tomu neměl dost sil.

Je to skvělé. Asociace vám v každém problému pomůže. S Márou Černoškem, který je jejím předsedou, se známe už přes deset let a vím, co jej to stálo úsilí. Moc si toho vážím. Když mu my hráči zavoláme, vždycky nám pomůže. Třeba i ten můj případ s pojišťovnou hned prostřednictvím asociace řešil.