Lukáš Duba začal s hokejem ve Vsetíně, přes který přešel s Prostějovem v loňském semifinále play-off

Lukáš Duba své hokejové putování započal na vsetínském Lapači, kde poprvé nazul brusle. Hokej však měl zřejmě již zakořeněný v krvi. "K hokeji mě přivedl táta, protože jej sám hrál , tak jsem asi od pěti let začal s bráchou chodit na zimák a zůstalo mi to až do dnes," ohlíží se za svými začátky. O odpovědi na otázku, kdy přišla ta chvíle, jež rozhodla o tom, že se bude věnovat hokeji, má Duba celkem jasno. "Ta chvíle přišla, když mi byla v osmnácti letech nabídnuta smlouva v rodném Vsetíně, tehdy ještě extraligovém."

Loňský postup do první ligy patří mezi momenty, na které Duba rád vzpomíná

Lukáš Duba již ve svých sedmatřiceti letech v karíéře zažil mnoho okamžiků světlých i stinných a samozřejmě jsou mezi nimi i ty, spojené s městem, kde v současnosti působí. "Nejraději se vzpomíná na ty příjemnější momenty a určitě to jsou postupy. Minulá sezóna Prostějov, předtím se Šumperkem, ale taky třeba baráž se Vsetínem, kdy jsme udrželi extraligu a nikdo nám tehdy nevěřil!" Vrátil se vzpomínkami zpět v čase Duba. Všechny příjemné i nepříjmené hokejové momenty ovšem hráč prožívá s týmem. A na jakého spoluhráře či trenéra Lukáš Duba nejraději vzpomíná? "Samozřejmě brácha, s kterým jsem odehrál celou mládež a když bych to vzal v mužském hokeji tak asi určitě Zdeněk Novosad, s kterým jsem prožil hodně jako spoluhráč, ale i mimo led, jsme stále v kontaktu. Urcitě tam však je plno dalších. A co se týče trenérů, těch jsem taky zažil hodně , ale je pravda, že momentálně s panem Zacharem jsem už šestou sezónu, tak víme, co od sebe čekat."

Lukáš Duba a jeho typický pád do střely soupeře.

V Prostějově už působí několikátým rokem, dokonce si již vysloužil pozici kapitána, kterou naplňuje velikou bojovností na ledě, která jde vidět kupříkladu na jeho proslulých pádech do střel v oslabeních. Čím to je, že se právě Prostějov zaryl do Dubova srdce? "Nejsem si úplně jistý, čím mi to tady přirostlo k srdci, ale asi to bude tím, že tady jsou dobří lidé, mám tu plno kamarádů a hlavně tady ten hokej vždycky žil a i když se někdy nedařilo, tak to vždy mělo náboj a stále se něco dělo. Už to tak vypadá, že tady asi ukončím kariéru, ale ještě nevím kdy. Záleží na zdraví a taky na chuti," dívá se i směrem k momentu, na který se žádný prostějovský fanoušek netěší. Jako profesionální hráč přece jen nemá příliš volného času, nicméně o tom, jak s ním naložit, má jasno. "Nejraději trávím volný čas s rodinou, mám zlatá dvojčátka, která měla dva roky a hodnou manželku, tak jsem rád, když jsme spolu."

I když na konec hráčské činnosti Lukáše Duby nejsou v útrobách prostějovského zimáku asi příliš příjemné myšlenky, tak jednou bude muset přijít. A čemu by se chtěl "Kuželka" věnovat po skončení aktivní kariéry? "Už jsem nad tím několikrát přemýšlel, ale v dnešní době to není jednoduché. Kdyby to šlo, tak bych se rád motal kolem hokeje, třeba bych trénoval mladé, nebo půjdu normálně dělat, práce mi nevadí. To se uvidí, jak to vše dopadne," uzavřel kapitán své povídání.