Máš za sebou 10 tréninků v 11 dnech. Jak se po nich cítíš?

Musím říct, že je to opravdu fyzicky strašně náročné. Prvních pár dní to bylo docela peklo, ale pak, když si člověk trošku navykne, tak se to zvládá o něco lépe. Ale jsem rád za každou chvíli, co mám volno a můžu odpočívat.

Zúčastnil ses try-outu a uspěl jsi. Věřil sis?

Popravdě jsem byl trochu nervózní. Přeci jenom ta pauza kvůli tomu zranění byla velká a ty zápasy, tréninky co mi chyběly se těžko dohání... Kdybych si nevěřil, tak tu nemám co dělat.

Působil jsi tu už loni a budeš tak 6. hráčem, který tu zůstal z minulé sezóny. Byl to tvůj hlavní cíl zůstat právě tady?

Ano byl. Věděl jsem trošku do čeho jdu a co od toho čekat. Jsou tu vždy vysoké ambice, takže chcete být v týmu, který chce být ve špičce tabulky. Jsou tu skvělý fanoušci, super zázemí a navíc jsem tu loni zažil asi nejlepší partu za celou svoji kariéru.

Bohužel tě loni provázelo nepříjemné zranění, jsi tedy už úplně fit?

Ano udělal jsem pro to maximum a už jsem na 100% fit!

Jak vlastně probíhala léčba, šlo vše jak mělo?

Když už jsem se mohl trošku hýbat, tak jsem hned začal chodit na různé rehabilitace, obstřiky, lasery, apod. Víceméně šlo vše jak mělo, jen to bylo o něco delší, než jsem doufal.

Trenér apeloval, že zranění přišlo zrovna ve chvíli, kdy ses začal nejvíce výkonnostně zvedat. Viděl jsi to stejně?

Bylo to tak. Ze začátku sezóny jsem se trošku hledal, ale potom už to začalo byt zápas od zápasu lepší. Dostával jsem více prostoru na ledě a naskakoval jsem se zkušenějšími hráči.

Zřejmě to bylo psychicky hodně těžké. Jak ses s tím vypořádával?

Psychicky to bylo hodně náročné. Cítil jsem, že se to začíná konečně lámat v můj prospěch a doufal, že mi to tam začne už padat. Bylo to těžké. Hlavně potom, co do toho člověk vloží tolik úsilí a práce. Už jsem si pohrával i s myšlenkou, že bych v tom nechtěl dál pokračovat.

Nejvíce tě muselo mrzet, když si koukal na oslavy semifinále z tribuny. Souhlasíš?

To mě mrzelo nejvíc. Že jsem nemohl být součástí toho. Ale klukům jsem to moc přál a zasloužili si postoupit ještě dále. Každý zápas jsem sledoval buď v TV nebo z tribuny.

Většinou z něčeho špatného vzejde něco dobré. Myslíš si, že ti to dlouhé zranění něco dalo?

Naučilo mě to větší trpělivosti a také, že bych měl věci řešit rychleji, hlavně co se týče zranění. Kdybych se nesnažil chodit přes bolest a řešil to hned, tak ta sezóna mohla dopadnout jinak. Ale zase mě to donutilo myslet i na zadní vrátka. Když celý život obětujete hokeji a pak přijde takové zranění, tak vlastně začínáte od znova a je těžké se pak zařadit do normálního života. Dostal jsem se na vysokou školu, tak tím se mi otevírají další možnosti.

Takže budeš při hokeji i dálkově studovat?

Pokusím se. (smích) Dostal jsem se na Karlovu univerzitu, ale kdyby to mělo nějak moc zasahovat do hokeje, tak toho nechám.

Příští týden už hrajeme první přípravný zápas a ty si tak zahraješ po téměř 8 měsících. Už se asi nemůžeš dočkat, že?

Těším se moc. Už nevím ani jaké to je. Znám to už jen z TV. (smích) Hráli jsme teď na kempu hodně modelových utkání proti sobě. Ale to je úplně něco jiného, než když nastoupíte proti jinému týmu.

V kádru je letos 15 útočníků a konkurence bude tudíž velká. Co pro tebe bude hlavní cíl?

Konkurence je obrovská, ale to je v každém kvalitním týmu. Hlavní cíl bude vybudovat si nějaké místo v sestavě a to si také udržet.

V čem se chceš ještě osobně zlepšit?

Nejvíce bych se chtěl zlepšit v koncovce a umět si lépe nastavit hlavu. Často je můj největší soupeř moje hlava.